Dekompresní nemoc neboli nemoc potápěčů

• Úvod do dekompresní nemoci
• Příčiny dekompresní nemoci
• Typy dekompresní nemoci
• Symptomy a projevy
• Diagnostika dekompresní nemoci
• Léčba dekompresní nemoci
• Prevence dekompresní nemoci
• Často kladené dotazy
• Závěr
• Zdroje

 

Úvod do dekompresní nemoci

Dekompresní nemoc, známá také jako kesonová nemoc nebo nemoc potápěčů, je závažným onemocněním, které postihuje osoby vystavené rychlé změně okolního tlaku. Typicky se setkáváme s tímto jevem u potápěčů, avšak nemoc může ovlivnit i u piloty nebo astronauty. Při výstupu na povrch nebo snížení tlaku dochází k uvolňování dusíkových bublin do krevního oběhu, což může vést k různým příznakům a v závažných případech i k trvalému poškození tělesných tkání nebo smrti. Významná je zde prevence a včasná identifikace příznaků, aby se minimalizovala rizika spojená s tímto onemocněním.

 

Příčiny dekompresní nemoci

Hlavní příčinou dekompresní nemoci je snížení okolního tlaku, které vede k uvolňování inertních plynů, obvykle dusíku, rozpuštěných v tělesných tkáních a krevním oběhu. K tomu dochází, když osoba rychle vystoupá z hlubokých vod nebo když je vystavena poklesu tlaku v letadle. K vývoji dekompresní nemoci dochází, pokud je proces výstupu příliš rychlý na to, aby tělo mohlo přebytečný dusík vyloučit přirozenou cestou.

 

Riziko dekompresní nemoci roste s hloubkou a dobou potápění, protože čím hlouběji a déle se potápěč nachází pod vodou, tím více dusíku se rozpustí v těle. Významným faktorem je také individuální fyziologická predispozice, stejně jako dodržování potápěčských tabulek a procedur při výstupu k hladině.

 

Typy dekompresní nemoci

Dekompresní nemoc se dělí na dva hlavní typy podle závažnosti a lokalizace příznaků. Typ I je méně závažný a obvykle zahrnuje příznaky ovlivňující kůži a svalstvo, jako jsou svědění, vyrážka, nebo bolesti svalů a kloubů. Typ II je závažnější a postihuje kritičtější orgány, jako je mozek, mícha a plicní systém, což může vést k neurologickým problémům, paralýze, nebo dokonce ke smrtelným komplikacím.

 

Zatímco příznaky Typu I mohou často zmizet samy nebo po dekompresní léčbě, Typ II vyžaduje okamžitou lékařskou intervenci a často hyperbarickou oxygenoterapii, aby se předešlo trvalému poškození.

 

Symptomy a projevy

Symptomy dekompresní nemoci se mohou lišit v závislosti na rychlosti a rozsahu uvolnění dusíkových bublin a na tom, které orgány jsou postiženy. Zde jsou běžné symptomy rozdělené podle typu postižení:

 

• Kožní příznaky: svědění, vyrážka, mramorování nebo modrání kůže.
• Svalové a kosterní příznaky: bolesti svalů, bolesti kloubů, pocit těžkých končetin.
• Neurologické příznaky: závratě, dezorientace, obtíže s koncentrací, paralýza nebo necitlivost.
• Plicní příznaky: dušnost, kašel, bolest na hrudi.
• Kardiovaskulární příznaky: nepravidelný srdeční rytmus, nízký krevní tlak.
• Audiovizuální příznaky: zhoršení sluchu, neostrost vidění, blikání před očima.

 

V některých případech mohou být symptomy mírné a mohou se projevit až několik hodin po dekompresi, zatímco v jiných případech mohou být náhlé a závažné. Důležité je také zmínit, že někteří lidé mohou zpočátku projevovat pouze mírné symptomy, které se mohou bez adekvátní léčby rychle zhoršovat.

 

Diagnostika dekompresní nemoci

Diagnostika dekompresní nemoci zahrnuje důkladnou anamnézu a fyzikální vyšetření, přičemž lékaři se zaměřují na nedávné potápění nebo expozici vysokému tlaku. K dalším diagnostickým postupům může patřit měření krevního tlaku, pulzu, kyslíkové saturace krve a neurologické testy na zjištění případného poškození nervového systému. V závažnějších případech může být potřeba obrazových vyšetření, jako je MRI nebo CT, k posouzení rozsahu poškození tkání.

 

Léčba dekompresní nemoci

Léčba dekompresní nemoci se zaměřuje na co nejrychlejší odstranění dusíkových bublin z těla a obnovu normálních fyziologických funkcí. Prvním krokem je zajištění dostatečného přísunu kyslíku a stabilizace pacienta.

 

Hyperbarická oxygenoterapie, při které je pacient vystaven vysokému tlaku kyslíku ve speciální tlakové komoře, je standardní léčbou pro všechny typy dekompresní nemoci. Tato terapie pomáhá snížit velikost dusíkových bublin a zrychlit jejich odstranění z těla. Léčba může být doplněna intravenózními tekutinami a v některých případech i léky proti bolesti nebo dalšími podpůrnými léčivy.

 

Prevence dekompresní nemoci

Prevence dekompresní nemoci je klíčová pro všechny aktivity spojené s rizikem rychlé změny tlaku. Základem prevence je plánování a dodržování potápěčských tabulek a postupů při výstupu z hloubky. Potápěči by měli vždy dodržovat předepsané bezpečnostní zastávky a vystupovat na povrch pomalu a kontrolovaně, aby tělu umožnili adekvátně vyloučit inertní plyny. Další opatření mohou zahrnovat:

 

• Používání počítačů pro potápěče, které monitorují hloubku, čas a nasycení dusíkem v těle, může výrazně pomoci při prevenci.
• Hydratace a fyzická kondice jsou také důležité, protože zdravé tělo lépe zvládá zátěž spojenou s dekompresí.
• Před potápěním je doporučeno vyhýbat se alkoholu a jiným látkám, které mohou ovlivnit dekompresní schopnosti těla.
• Pro piloty a osoby vystavené rychlým změnám tlaku při letecké dopravě platí podobná doporučení, včetně kontrol tlakových systémů a dodržování procedur při změnách výšky.

 

Prevence rovněž zahrnuje vzdělávání v oblasti rizik dekompresní nemoci a školení pro práci v prostředích s rizikem vzniku této nemoci. Vzdělávací programy a certifikační kurzy pro potápěče často obsahují důkladné informace o prevenci dekompresní nemoci a jsou nezbytné pro bezpečnou praxi.

 

Často kladené dotazy

Je možné se dekompresní nemoci vyhnout i při častém potápění? Ano, dodržováním bezpečnostních procedur, pomalým výstupem na povrch a plánováním potápěčských zastávek lze riziko dekompresní nemoci minimalizovat.

 

Mohou se symptomy dekompresní nemoci objevit  se zpožděním? Symptomy mohou nastat okamžitě po vynoření, ale někdy se mohou objevit i několik hodin až dnů po potápění.

 

Je hyperbarická oxygenoterapie dostupná v běžných nemocnicích? Ne, hyperbarická oxygenoterapie vyžaduje speciální vybavení a je obvykle dostupná pouze v specializovaných lékařských centrech.

 

Jak dlouho trvá léčba dekompresní nemoci? Délka léčby závisí na závažnosti a typu dekompresní nemoci, může trvat několik hodin až několik týdnů.

 

Závěr

Dekompresní nemoc je vážným onemocněním, které může mít dlouhodobé následky pro zdraví, avšak s adekvátními bezpečnostními postupy a vědomostmi lze její riziko významně snížit. Důležitá je včasná léčba a zpravidla i využití hyperbarické oxygenoterapie, která může v mnoha případech předcházet trvalému poškození.

 

Tento článek je určen pouze pro vzdělávací účely a nenahrazuje odbornou lékařskou radu. Pro konkrétní doporučení se vždy poraďte s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

 

Zdroje

https://www.he­alth.harvard.e­du/a_to_z/decom­pression-sickness-a-to-z

https://www.ncbi­.nlm.nih.gov/bo­oks/NBK537264/

https://www.sci­encedirect.com/to­pics/nursing-and-health-professions/de­compression-sickness

https://www.msdma­nuals.com/pro­fessional/inju­ries-poisoning/injury-during-diving-or-work-in-compressed-air/decompression-sickness#:~:tex­t=Decompressi­on%20sickness%20oc­curs%20when%20r­apid,%2C%20ne­urologic%20sym­ptoms%2C%20or%20­both.

https://emedi­cine.medscape­.com/article/769717-overview?form=fpf

https://www.he­althline.com/he­alth/decompres­sion-sickness

https://www.me­dicalnewstoda­y.com/articles/de­compression-sickness

https://www.e­medicinehealth­.com/decompres­sion_syndromes_the_ben­ds/article_em­.htm